Mekko-store
Košík
0
U vás doma ve středu 27. září Vše máme skladem
Přehled článkůNa přehled článků
Instagram
Sdílet

Kateřina Linková: Země na obzoru

Marek podržel dveře. Alžběta vstoupila do předsíně, položila si kufr na zem a zhluboka se nadechla. Sebrala všechnu svou odvahu. To bude dobré, ujistila sama sebe. Už bez zavazadel vešla do obývacího pokoje. Stála uprostřed prázdného bytu a těkala očima z jednoho rohu do druhého. A přepadl ji strach. Neobyčejně paralyzující hrůza. Na jedinou poličku položila knihu ,,Poklad na ostrově“, aby si připomínala léta, kdy život byl plný dobrodružství. Otáčela svůj prstýnek, aby se uklidnila. Její manžel ji zezadu objal.
,,Takže nový začátek. Začátek konce,“ hlesla zoufale. Tiše se zasmál a políbil ji do vlasů. ,,To už jsme dospělí, že jo? Jen to přiznej. Už žádná zábava, žádné hry, žádné nečekané výlety. Budeme pomalu umírat uprostřed pusté a předvídatelné pevniny,“ pokračovala zklamaně. Ani ve snu nepomyslela, jak vážné bude manželství. Nuda zamčená uprostřed čtyř stěn.
,,To neříkej. Nikdy dospěláky nebudeme,“ uklidňoval ji Marek.
,,Jo, tak proto už nejezdíme na moře a místo toho máme prázdný byt,“ pronesla naštvaně, ale věděla, jak zní její vztekání dětinsky.
,,Pche, nejsme žádné suchozemské krysy! Až budeme mít víc peněz, budeme se plavit do konce našich dní,“ slíbil, ale ona tomu nevěřila.
,,Všichni tvoji kamarádi budou říkat, že jsem se chtěla usadit a kvůli mě už nejsi tak zábavný. A že jsme všechny naše úspory vrazili do pitomýho bytu.“
,,A tvoje kamarádky budou říkat to samé o mě, tak si budeme kvit,“ řekl pobaveně Marek.
,,Pamatuješ si, když jsme jen tak koukli na internet, vybrali si plavbu a za týden už jsme byli fuč? Teď už nás nic takového nečeká.“
 
Odtáhl se od Bětky a odběhl do dalšího pokoje. Nejistě postávala stále na stejném místě. Přešlapovala z jedné nohy na druhou a snažila se zvyknout si na nový život plný daní, složenek a návštěv nudných přátel.
,,Prohlédni ostatní místnosti! Možná tu najdem něco po bývalých majitelích!“ zavelel Marek a jen podle sluchu mohla odhadovat, že se přehrabuje v nějakých starých papírech. Povzdechla si a vydala se do malé místnůstky, kde ležela veliká krabice s nápisem: Na vyhození. Asi ji tu zapomněli, nebo byli líní a čekali, že noví majitelé ji vyhodí za ně, pomyslela si Bětka a otevřela ji. Byly tam jen staré hadry. Potrhaný černý závěs, mapa světa pomalovaná od dětí a pestrobarevné šátky. Pozvedla obočí a odnesla krabici Markovi.
,,Nic jsem nenašla. Ani nevím, co bych mohla hledat,“ řekla a položila krabici na zem.
,,Poklad, moje drahá, poklad.“ Protočila oči v sloup a pozorovala svého manžela, jak otvírá jednu starou skříň za druhou. Najednou se zarazil a civěl do jedné z poliček.
 ,,Hurá!“ zvolal nadšeně. Zvědavě přistoupila k němu a očekávala, že tam budou šperky a cenné papíry.
,,Ramínka?“ zašeptala nevěřícně.
,,Skvělý, nejlepší, nádherný ramínka!“ opravil ji nadšeně a doběhl se kouknout do krabice. Začal všechny věci vyhazovat ven jako malé dítě. Možná, že skutečně tenhle muž nikdy nebude dospělý, napadlo Alžbětu.
,,Nechápu, co se tu teď děje,“ poznamenala Bětka zmateně. Marek vzal černý závěs, přehodil ho přes jedno z ramínek a pověsil jej na okno.
,,Tadááá!“ zakřičel a máchl rukama ve vzduchu jako kouzelník. Krátce zamrkala a zamračila se. ,,Ale no tak, použij trochu představivosti. Co to je?“
,,Závěs na ramínku,“ odpověděla Alžběta, protože nic víc v tom neviděla.
,,A nebo, s trochou fantazie, je to vlajka...“ naváděl ji Marek, uvázal si jeden šátek kolem hlavy, druhý kolem pasu a rozbité ramínko použil jako hák. ,,A já, drahá mylady, jsem kapitán Hook!“ Alžběta se upřímně zasmála.
,,To zajisté jste, kapitáne. Bez pochyby. Už vidím tu podobu,“ řekla a tím přistoupila na jeho hru. Rozevřela mapu a pročítala názvy všech přístavů, kde nikdy nebyla.
,,Kam zamíříme, kapitáne?“
,,Na jihovýchod, mylady!“ poručil Marek a ukázal hákem na náhodné místo na mapě.
,,Nechci být opovážlivá, ale nebylo by lepší plout na sever?“
,,Chcete mi odporovat, má paní?“ zeptal se nebezpečně tichým hlasem těsně u jejího ucha.
,,To si pište,“ odsouhlasila ještě tišeji, odběhla pro dvě ramínka a jedno hodila Markovi. ,,Do střehu, kapitáne! Teď se teprve rozhodne, kam budeme plout!“
,,Varuji vás, má milovaná! Jde vám o život, když se snažíte vyrovnat kapitánovi!“
Rozběhli se proti sobě, jejich ramínka do sebe narazila a v jejich představách meče zvonivě zacinkaly. Šermováním by se to nazvat nedalo, ale souboj to byl napínavý. Bětka dokonce zvládla elegantní otočku a vítězný výpad. Marek padl na zem, Bětka si obkročmo sedla na něj a ramínko položila pod jeho krk.
,,Napnout plachty a zamířit na sever, nebo vám podříznu hrdlo a už nikdy neochutnáte rum. A říkám vám, ač nerada, klidně to udělám,“ pronesla chladně. Odhodil své ramínko na znamení míru. Nahnula se ke kapitánovi a políbila ho na čelo.
 
O hodinu později seděli na chladné zemi, připíjeli na nalezení pokladu kohoutkovou vodou a zpívali pirátské písně.
,,Co jste to předtím povídala o zábavě, mylady?“ zavtipkoval a přátelsky Bětku žďuchnul do ramene.
,,Přiznávám, drahý kapitáne. Mýlila jsem se,“ uznala svou chybu. ,,Jenom nevím, na co si pověsím oblečení, když jsme všechna ramínka využili na pirátské účely.“
,,Koupím vám tuny ramínek, když se mnou vydržíte bezvětří v přístavu, milovaná.“
 
 
Text získal 3. místo v literární soutěži

Líbilo se? Nezmeškejte další články na blogu Mekka!

Vložte svoji e-mailovou adresu a až vydáme další článek, pošleme vám na něj odkaz.
Díky, že náš blog sledujete.
 

Newsletter

Můžete se kdykoliv odhlásit.

Další články

Více článků na Blogu
© 2014 - 2017 Mekko Store s. r. o.
Oficiální e-shop šatních ramínek Mekko
facebookgoogle+youtubeinstagram